Vstupte do sychravého 17. století, do krajiny bičované větrem, deštěm a mořem. Do mlžných končin Britských ostrovů, kde se pod povrchem historické reality ukrývá temný, místy až apokalyptický svět plný nadpřirozených bytostí.
Místo, v němž člověk tváří v tvář silám, které jej dalece převyšují, nemá téměř žádnou moc. Snad jen víru v sebe sama.
Kořeny tohoto vyprávění však sahají mnohem dál. Až za hranici lidského času, hluboko mimo dosah našeho světa. Do dávných dob, kdy se v samotných nebesích rozpoutala válka mezi archanděly a její ozvěny pronikly mezi lidi.
Nečekejte však místo, kde lze snadno oddělit světlo od zla a tmu od dobra. Hranice mezi nimi jsou tenčí, než se zdá, a pravda může mít více než jednu tvář. To, co z jedné strany vypadá jako spása, může být z druhé strany odsouzením.
Odhrňte závoj a poodhalte tajemství světa, jenž měl zůstat skrytý. Prozkoumejte zákoutí příběhu a začněte číst první střípky jeho obsahu.
V srdci příběhu je žena jménem Mairi, která si osvojila samotu dříve, než pochopila, před čím ji má chránit.
Mairi odjakživa věděla, že její existence se vymyká řádu, jemuž podléhají životy ostatních.
Kdysi se snažila pochopit proč. Hledala odpovědi na otázky o vlastním původu i o tom, kým ve skutečnosti je, ale roky mlčení ji nakonec naučily žít bez nich.
Svou odlišnost nepřestala vnímat, pouze se smířila s tím, že její příčinu možná nikdy nepozná.
...
"Chceš zemřít?" zašeptal hlasem tichým a hlubokým, a přesto v něm rezonovala hrozba.
"Můžeš. Smrt není trest ani útěk. Je to volba, která se tváří jako tvá, a přesto tě převyšuje. Slíbí úlevu… ale vybere si svou daň a určí podmínky."
Ta slova se mi usadila v hrudi jako těžký kov. Ne jako výhrůžka, ale jako pravda.
Měla jsem pocit, že mi bylo odhaleno tajemství, které mělo zůstat skryté, protože je příliš kruté, příliš skutečné.
Po chvíli pokračoval: "Pamatuj… smrt má mnoho tváří.
...
