V srdci příběhu stojí žena jménem Mairi, která si osvojila samotu dříve, než pochopila, před čím ji má chránit
Mairi odjakživa věděla, že její existence se vymyká řádu, jemuž podléhají životy ostatních.
Kdysi se snažila pochopit proč. Hledala odpovědi na otázky o vlastním původu i o tom, kým ve skutečnosti je, ale roky mlčení ji nakonec naučily žít bez nich.
Svou odlišnost nepřestala vnímat, pouze se smířila s tím, že její příčinu možná nikdy nepozná.
Snad i proto si během života připustila k srdci jen málokoho. Nejblíže jí vždy byla její sestra Sachiel, jediná bytost, před níž nemusela skrývat samu sebe.
Teprve když se začne odhalovat pravda o jejím původu, Mairi pochopí, že vše, co o sobě dosud považovala za jisté, představovalo jen nepatrný zlomek mnohem většího celku. A že za hranicí toho, co znala, po celou dobu existoval svět mnohem starší a děsivější.
Dávné legendy přestávají být pouhými výtvory lidské obrazotvornosti a rozdíl mezi možným a nemožným pozvolna ztrácí svůj význam.
Čím hlouběji Mairi proniká do skutečnosti, která měla lidským očím zůstat skryta, tím více poznává také samu sebe. Schopnosti, jež dosud přijímala jako přirozenou součást svého bytí, nabývají rozměrů, na jejichž konec nedokáže dohlédnout.
Poprvé ji proto neděsí to, čeho je schopna, ale otázka, čím by se mohla stát, pokud její síla žádné meze nemá.
Stopy vedoucí k jejímu původu však sahají hluboko do minulosti, které měly zůstat pohřbené pod nánosem staletí.
Jedno tajemství však otevírá cestu k dalšímu a Mairi postupně zjišťuje, že příčina její odlišnosti neleží pouze v ní samotné. Je spjata s událostmi, jejichž počátky sahají daleko za dosah lidské paměti... do časů, kdy se o podobě světa nerozhodovalo mezi smrtelníky.
Nad lidskými dějinami od nepaměti ulpívá stín konfliktu staršího než lidstvo samo.
Válka mezi archandělem Michaelem a Luciferem nezůstala uvězněna v nebesích. Její následky pronikly mezi živé, zakořenily v jejich víře, obavách i touze po moci a po staletí zasahovaly nejen do životů lidí, ale také do osudů těch, které lidé později proměnili v legendy, pověsti a noční můry.
Mairi nakonec pochopí, že ani její vlastní osud nestojí stranou událostí, které započaly dávno před ní. Cesta za odpovědí ji přivede k rozhodnutím, před nimiž ji neochrání žádná z jejích schopností.
Poznat, odkud pochází, totiž ještě neznamená přijmout, kým se má stát.
O tom bude muset rozhodnout sama.
Mezi světlem a temnotou
Andělé a démoni zde nejsou jen vzdálenými postavami náboženských představ.
Po jejich boku existují upíři, vlkodlaci, čarodějnice, čerti a další bytosti, z nichž každá nese vlastní historii, schopnosti i místo v řádu, jehož skutečnou podobu lidstvo nikdy nepoznalo.
Příběhy předávané po generace jako mýty, kletby či pověry nejsou pouhým výplodem lidského strachu. Jsou zdeformovanou vzpomínkou na události příliš temné na to, aby v lidské paměti přežily beze změny.
Život ve stínech vytváří vlastní mytologii, v níž se lidské dějiny prolínají s událostmi, o jejichž existenci neměl člověk nikdy vědět. Nebe a peklo zde nepředstavují dva jednoznačné protipóly a stejně nejednoznačné jsou bytosti, které jim slouží.
Světlo nemusí znamenat milosrdenství a temnota nemusí být zbavena soucitu.
Právě tento rozpor prostupuje celým příběhem. Ti, kteří jednají ve jménu víry, mohou páchat krutosti, zatímco bytosti po staletí označované za zrůdy dokážou projevit soucit, oddanost i lásku.
Původ nevypovídá o charakteru, víra nezaručuje mravnost a lidská tvář nemusí být důkazem lidství.
Ani správná cesta nemusí vždy vést tam, kam ukazuje přesvědčení většiny. Pravda se může stát prostředkem osvobození stejně snadno jako zbraní v rukou těch, kteří ji prohlásí za jedinou přípustnou.
A člověk může ve jménu dobra zajít tak daleko, až se začne podobat zlu, proti němuž původně povstal.
Pod temným příběhem proto vyvstávají otázky, které přesahují osudy jeho postav.
Co člověka skutečně činí člověkem? Jeho původ, podoba, smrtelnost, nebo schopnost nést odpovědnost za vlastní volby? Kolik svobody je ochoten odevzdat výměnou za víru, bezpečí či příslib vyššího cíle? Kde končí přesvědčení a začíná fanatismus? A lze vůbec s jistotou rozhodnout, kdo náleží dobru a kdo zlu, dokáže-li každý ospravedlnit své činy tím, čemu sám uvěřil?
Protože některá tajemství nejsou nebezpečná proto, že měla zůstat navždy skryta.
Jsou nebezpečná proto, že ve chvíli, kdy je člověk pozná, už se nikdy nemůže vrátit k tomu, čemu věřil předtím.
Co čas nedokázal pohřbít
Vyprávění nezůstává po celou dobu svázáno jediným pohledem ani jedinou přítomností.
Na některých místech se hlavní děj na okamžik rozevře a dovolí promluvit těm, jejichž minulost by jinak zůstala ukrytá.
Jejich vzpomínky vedou napříč jinými dobami a otevírají události, které již dávno pohltil čas.
Některé sahají ke zrodu dávných příběhů, jiné k jedinému okamžiku, jenž dokázal změnit celý život.
Každý z těchto návratů však odhaluje pouze část skutečnosti, právě tolik, kolik je v danou chvíli možné poznat.
To, co se zprvu může zdát jako osud náležející někomu jinému, se postupně stává další částí mnohem většího celku.
Minulost zde proto není pouhou vzpomínkou na to, co bylo. Přetrvává v rozhodnutích, vinách, ztrátách i následcích činů, jejichž skutečný význam může být pochopen až o mnoho let či staletí později.
Možná totiž žádná minulost skutečně nekončí. Okamžik pomine, člověk odejde a jeho jméno může pohltit zapomnění.
Avšak to, co jednou uvedl do pohybu, pokračuje dál v životech těch, kteří přijdou po něm. A právě tam se hranice mezi minulostí a přítomností začíná rozplývat.
Čas totiž neodděluje jednotlivé příběhy tak dokonale, jak bychom si přáli. Někdy pouze zakrývá vazby mezi nimi, dokud nenastane chvíle, kdy je možné spatřit celek.
Možná proto minulost nikdy neleží skutečně za námi. Jen čeká na okamžik, kdy pochopíme, že jsme z ní nikdy zcela neodešli.